TJ Sokol Jabkenice : TJ Sokol Struhy

Druhý květnový prodloužený víkend obohatilo sobotní klání dvou tradičních soupeřů, když jsme za příjemného jarního počasí hostili mužstvo nedalekých Struh. Za předpokladu, že budou z III.třídy Boleslavska padat do "pralesa" 2 týmy se pak jednalo o utkání jara, když rozdíl mezi oběma soupeři byl tříbodový a v případě výhry hostů v tomto zápase a rovnosti bodů na konci soutěže by nás náš soupeř (z důvodu podzimní remízy ve Struhách), přeskočil. 50 natěšených diváků tak čekal svým způsobem zápas jara, kdy šlo v podstatě více než o 6 bodů...

Důležitosti duelu se hostující mužstvo rozhodně nezaleklo a nemá smysl polemizovat, že první dvacetiminutovka byla víceméně v režii Struh, jelikož jabkenická útočná potence nebyla nijak valná a veškerá naše útočná činnost končila na velkém vápně hostí. V 5.minutě si s první střelou na branku poradil celkem snadno domácí brankář Lukeš a stejně takomu bylo i o 5 minut později. V rozmezí následujících deseti minut nás Struhy přimáčkli k vlastnímu brankovišti, avšak jejich střelecké pokusy končili buď mimo branku či na obranných blocích. Faktem je, že bychom v této fázi zápasu napočítali 3-4 střelecké pokusy mimo zařízení a 3-4 rohové kopy soupeře, avšak v obou těchto činnostech si hosté nevedli dobře a domácí branku tak relativně neohrozili, byť jsme si o gól v naší síti koledovali a asi nejblíže jí byla situace ze 20. minuty, kdy se ve skrumáži dostal hostující hráč ke střele, která však byla k našemu štěstí sražena na rohový kop. Úvodní fázi zápasu jsme tedy přečkali bez úhony. Na první šanci domácího celku si však diváci museli počkat až do 37. minuty, kdy se uprostřed hřiště uvolnil Jílek, avšak našel pouze připraveného Spanilého. O dvě minuty se později se na pravé straně skvěle uvolnil Kodytek a přízemním centrem hledal naběhnuvšího Panchenka, kterému však v zakončení "rybičkou" chybělo několik centimetrů. Poločas, ve kterém jsme tahali spíše za kratší konce provazu tak skončil bezbrankově.

Začátek druhé půle patřil opět spíše hostujícím hráčům, kteří měli vstup do obou dějství lepší, nicméně skóre se neměnilo. Ránu střídajícího Konopky z 57. minuty schoval Lukeš ve svých rukavicích a solidní šanci Cerhy z minuty 62. pak reflexivně nohou zneškodnil domácí brankář rovněž. Troufnu si tvrdit, že od 65. minuty jsme byli na hřišti aktivnějším mužstvem, kterému se najednou více a více otevírala okénka do hostující obrany. Jistý podíl nese svým způsobem i zastupující trenér Dědina, jelikož mu v tomto zápase vyšla střídání doslova na jedničku. Střídající Hanák (66.minuta) totiž hru velmi oživil a věřím, že svým prvním jarním startem dostal pořádnou porci sebevědomí do dalších zápasů. Pojďme však zpátky k utkání, které si schovalo nejdůležitější momenty na poslední čtvrthodinku. V 80. minutě musel z důvodu zranění ze hřiště Fortner, místo nějž přišel pozdější hrdina utkání - Vláďa Šťastný. 85. minuta přinesla jeden z nejzajímavějších momentů utkání. Zvláštním způsobem pískající sudí Bohuslav nejprve pustil zjevný faul na Kalužáka, který se vztekal tak, že byl proti nám nařízen nepřímý volný kop (NVK) a sám kapitán dostal za kritiku rozhodčího žlutou kartu, která byla jeho jubilejní desátá v probíhající sezoně. Nepřímý volný kop pak hosté zahráli tak, že přetažený centr nemohl nikdo dostihnout a brankář Lukeš jej pak vyhodnotil tak, že doufal v tu skutečnost, že míč do sítě nemíří. Jeho úvaha však byla zcela mylná a balon skončil přesně na zadní tyči. Prvotní reakce našeho brankáře, který by se v ten moment nejraději neviděl, však byla zažehnána hned v zápětí, jelikož pří NVK musí míč tečovat alespoň některý z hráčů, aby mohla být branka uznána. V ten moment si 50 přihlížejícch pokládalo otázku, zda-li je domácí brankář tak geniální a nebo zcela naopak. O dvě minuty později, to běžela již 87. minuta zápasu, však všichni na předchozí moment rychle zapomněli, když se do tutovky dostal po Hanákově přihrávce Jílek, ale toho fantasticky vychytal Spanilý. V 90. minutě už však důvod k radosti propukl naplno - z čista jasna se na hranici velkého vápna zjevil Vláďa Šťastný a svým historicky druhým gólem v jabkenickém dresu, poslal tento sváteční střelec domácí Jabkenice do vedení. Hosté samozřejmě vrhli všechny zbývající síly do útoku, ale během pětiminutového nastavení (byť sudí Bohuslav avizoval 3 minuty) se jim branku Jabkenic prakticky ohrozit nepodařilo a my tak slavíme doslova Vláďašťastné vítězství.

Z veledůležitého utkání, kterému by slušela spíše remíza, tak bereme neméně veledůležité 3 body. V příštím zápase zajíždíme na půdu Předměřic, kde nás nečeká nic jiného, než další "šestibodové klání" a to v neděli 14.5. v 17:00.

Zavěrem bych ještě připojil několik zajímavostí z utkání:

- účast gólmana Lukeše v zápase nebyla po "čarodějném zranění" jistá a celý zápas mu kryl záda Pavel Boháček ml. (Bóďo, děkujeme!)

- po vystřídání Panchenka, kterého nahradil Staněk, jsme měli pravou stranu hřiště o stáří 104! let (Nekola na pravém beku, Staněk na pravé záloze)

- v sekci video na našich stránkách najdete dva nejzajímavější momenty - "Lukešovo podcenění" a "gólovou trefu Vládi Šťastného", který byl v takové euforii,

že nevěděl, jakou nohou zakončoval (dle jeho slov levou :))